Prosinec 2017

Jako motýl

25. prosince 2017 v 2:01 | Rein Snítka |  Myšlenky
"Melodie srdce" je první téma, ke kterému jsem se odhodlala napsat příspěvek. Snad najdu odhodlání i k některému dalšímu z těch následujících.

Srdce je pomíjivé a zároveň dokáže být stálé - připadá mi, jako by to byl takový malý živý paradox, který pohání naše životy, udává naše motivace a základy našim rozhodnutím.

Někdy dokáže udržet stejný cit - stejnou melodii - po celé roky, vybrousí jej k dokonalosti, stane se ryzím a neotřesitelným... Dokud není něčím zásadním narušen rytmus.

Jindy jako by se nemohlo rozhodnout pro jeden styl a mění melodii a znění jednu po druhé v rámci minut. Je třepotavá, nestálá...

Záleží ale na nás a na našem hlasu rozumu, zda svá srdce budeme poslouchat či nikoli. Jestli se pokusíme onu melodii následovat jako motýla létajícího nevyzpytatelně nad našimi hlavami, nebo si na něj raději vezmeme síťku...?

Další fňukání

19. prosince 2017 v 22:13 | Rein |  Myšlenky
To aby toho nebylo málo, víte?

Aneb ten pocit, kdy konečně uděláte obecně správné rozhodnutí... ale kvůli vlastním sobeckým pohnutkám, které odporují onomu "vyššímu dobru", jste pak naštvaní a nespokojení.

Něco je špatně :D