Rozpolcení III

9. června 2017 v 20:27 | Snítka ve větru |  Myšlenky
Dva hloupí protagonisti ne a ne uhnout z cesty do horoucích pekel...

Rozpolcení III

Udělal to znovu.

Ve chvíli, kdy měl k něčemu příležitost, když byli na několik vzácných minut úplně sami v jeho bytě, se jí ani nedotkl. Jakmile ale byli mezi lidmi, každou chvíli ji nenápadně pohladil po zádech, hýždích, paži…

Jako by se mu líbilo to napětí - sadomasochisticky si vybíral okamžiky, kdy si těch nevhodných důvěrností mohl někdo všimnout a ona zároveň nemohla viditelně protestovat proti jeho dotykům, aby neupoutala nežádoucí pozornost.


Chtěla však protestovat? Jeho zájem jí lichotil, vrátil jí trochu pošramoceného sebevědomí…
A ten pocit, že mají jen vteřinu na chycení rukou, na pohlazení nebo významný jiskřivý pohled, a pak musí dělat jako že nic…

Bylo to celé omračující. Připadala si jako na houpačce. Na nebezpečné a prudké houpačce, kdy se chviličku - úplně nahoře - cítíte být lehcí, volní a v bezpečí, a pak se najednou řítíte dolů, nedokážete zastavit, do žil se vám vlije adrenalin a chce se vám tak moc smát, až nemůžete popadnout dech.

Stejně jako během toho jednoho večera, kdy jsou všude velké ohně a kdy seděli v bytě ve velkém kruhu mezi kamarády i s jeho přítelkyní, popíjeli a povídali si. A on ji mezitím začal chytat za ruku - snažili se proplést prsty, - hladit ji po holém kotníku nebo po zádech tak, aby to nikdo neviděl.

Stejně jako později během té samé noci, když se scházeli ve tmavé chodbě pod záminkou "Jdu si pro pití" nebo "Jdu na záchod" hned vedle místnosti, kde pořád seděla spousta společných přátel u deskových her a alkoholu za doprovodu písniček pouštěných z notebooku na stole. Napoprvé to nebyl úmysl - ona zrovna opustila toaletu a on z lednice vytahoval lahev stáčeného vína. Jakmile se jejich pohledy střetly, on se usmál a natáhl k ní ruce - nedokázala to gesto odmítnout. Objímali se, on ji hladil po těle, ona ho chytala za krkem a za vlasy. Dali si jen několik rychlých a spíše něžných polibků.

"Nesnáším se," vydechla s ústy zkřivenými v hořkém úsměvu při několikátém takovém setkání, které už rozhodně nebylo neúmyslné…
"Já sebe taky," zamumlal a posmutněle se na ni podíval. Vypadal úplně jinak, než když ji se svým vítězoslavným výrazem před více než půl rokem políbil poprvé. Působil zranitelněji, upřímněji.
Ochromilo ji to. Jeho oči, zelené lesklé emeraldy, se jí vpily do mysli.

Stejně jako jednoho z následujících večerů, kdy v sobě neměli ani kapku alkoholu, takže jakékoliv zmatení smyslů bylo vyloučeno. Přesto si neodpustil na té samé chodbě při naprosto obyčejném loučení ji zastavit a pevně obejmout, celou ji chytit svými pažemi a přivinout k sobě s pár přidanými pohlazeními a polibkem vtisknutým na šíji. Ona neodolala a musela mu zatnout prsty do zad, jako by se snažila, aby jejich objetí bylo ještě pevnější a těsnější…


Co se to děje?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bloody Zero Bloody Zero | Web | 12. srpna 2017 v 0:25 | Reagovat

Parádní, těším se na pokračování :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama